KALISIE VONNÁ WIKIPEDIE CZ

Zánět prostaty je častým onemocněním mužů. Zánět se dle délky trvání dělí na akutní a chronický. Příznaky jsou spojené s poruchami močení a s bolestí. Používá se antibiotická léčba, kterou je možné vhodně doplnit několikrát týdně masáží prostaty, což ji prokrví a tím se zvýší průnik antibiotik do tkáně. Léčba je obvykle dlouhodobá a při vzniku vážných komplikací může dojít až ke ztrátě funkce ledvin.

Zdroj: článek Zánět prostaty

Poradna

V naší poradně s názvem RUTIN V POTRAVINÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Andrea.

Ahoj, poradíte mi ve kterých potravinách je obsažen rutin?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Obecně se dá říci, že rutin se nachází ve všech červených potravinách. Například rutin obsahují potraviny: červené papriky, červená rajčata a podobně. Dále mezi nejvýznamnější zdroje rutinu patří potraviny: pohanka obecná, routa vonná a jerlín japonský. Dále se rutin také vyskytuje v chřestu, ve slupkách rajčat, v kůře citrusových plodů, v jablečné slupce, v broskvích, nektarinkách, lesních plodech, kiwi, banánech, a také ve výluhu zeleného a černého čaje.

Rutin a jeho zdravotní účinky
Rutin má řadu pozitivních zdravotních účinků, mezi jeho největší přínosy patří především schopnost léčit křehkost krevních kapilár a zvyšovat pružnost cév. Rutin pomáhá na prasklé žilky v oku. Snižuje LDL cholesterol. Rutin je také významný antioxidant s antikarcinogenními účinky a schopností pohltit volné radikály. Rutin zesiluje účinek vitaminu C.

Zdroj: příběh Rutin v potravinách

Betaglukan podle Wikipedie

Podle Wikipedie je glukan oligosacharid nebo polysacharid složený z opakujících se molekul glukózy. Může být nevětvený (lineární) i různě rozvětvený. Buněčná stěna typická pro chytridiomycety je chitin, beta-1, 3-glukan a beta-1,6-glukan. Množí se nepohlavně produkcí.

Zdroj: článek Betaglukan

Poradna

V naší poradně s názvem BYLINKY A WARFARIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeńka Soldátová.

Mohu bylinky ,když užívám warfarin? Mohu produkty - které obsahují bylinky ? Děkuji Soldátová

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Cempírek.

Když užíváte Warfarin, tak byste neměla vnitřně užívat žádné bylinky ani bylinkové čaje a ani potravinové doplňky s bylinkami. Některé bylinky mohou opravdu výrazně změnit účinky Warfarinu a přivodit tak život ohrožující situaci. Warfarin komplikuje stravování, jak již jistě víte, a u bylinek je to ještě více složitější a laik prostě nedokáže rozhodnout, která bylinka je s Warfarinem bezpečná. Pro váš přehled uvádím seznam nejvíce nebezpečných bylinek.

- Bylinky zvyšující účinky Warfarinu a mohou tak způsobit krvácení:
Děhel
Bedrník anýz
Prha (Arnica)
Ločidlo čertovo lejno
Vachta trojlistá
Brutnák lékařský
Bromelain, nebo také bromelin, je enzym, který najdeme v čerstvém ananasu.
Konopí
Paprika
Miřík celer
Heřmánek pravý
Hřebíček
Dymnivka (Corydalis yanhusuo)
Klikva (brusinky)
Harpagofyt
Pískavice řecké seno
Řimbaba obecná
Česnek
Geum japonicum
Zázvor
Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba)
Jírovec maďal (kaštan koňský)
Lékořice lysá
Libeček lékařský - kořen
Tužebník jilmový
Cibule
Petržel
Mučenka modrá
Topol
Hořkoň obecná
Jetel luční
Routa vonná
Serenoa plazivá
Komonice lékařská
Kurkuma
Vrba

- Bylinky, které snižují účinky Warfarinu a mohou tak způsobit vznik krevní sraženiny:
Koenzym Q10
Šalvěj červenokořenná
Andělika čínská
Zelený čaj
Papája
Jmelí
Řepík
Pampeliška
Třezalka tečkovaná
Vitamin E
Řebříček obecný

Zdraví Cempírek!

Zdroj: příběh Bylinky a Warfarin

Zánět prostaty podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že prostatitida je zánět předstojné žlázy, spíše známé pod názvem prostata. Jedná se o nejčastější urologický problém mužů do 50 let. Mezi symptomy tohoto zánětu patří horečka, zimnice, dysurie či sexuální poruchy. K léčbě jsou indikována antibiotika.

Typy prostatitidy:

• akutní prostatitida
• chronická bakteriální prostatitida
• chronická prostatitida – syndrom chronické pánevní bolesti
• asymptomatická zánětlivá prostatitida

Zdroj: článek Zánět prostaty

Černý česnek podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že černý česnek je typická ingredience asijské kuchyně. Vzniká Maillardovou reakcí (nikoli fermentací), kdy se celé cibule česneku vystaví zvýšené teplotě po dobu několika týdnů, čímž se barva stroužků změní z bílé na černou.[1]

Tento česnek je úplně černý, ale přitom není spálený ani obarvený. Je měkký a mazlavý, proto není vysušený a šťávy má pořád dostatek. Není ostrý, ani štiplavý, má spíše nasládlou umami chuť.

Zdroj: článek Černý česnek

Definice dle Wikipedie

Molice (Plectranthus), nazývaná česky též moud, patří do rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovité. Vyskytuje se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech v Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo jednoho metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů. Rozeznává se až tři sta padesát druhů.

Zdroj: článek Mast z rýmovníku

Polyfunkční neuropatie podle Wikipedia

Wikipedie o polyfunkční neuropatii hovoří jako o široké skupině akutních a chronických poškození periferních nervů, která jsou zpravidla stejná na obou stranách těla a projevují se ochablostí, necitlivostí nebo pálivou bolestí. Často projevy začnou na chodidlech a dlaních a mohou pokračovat dál rukama a nohama, někdy postihují i autonomní nervový systém.

Zdroj: článek Polyfunkční neuropatie

Mango podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že tropické ovoce mango je plodem mangovníku. Patří do rodu Mangifera, který zahrnuje 69 botanických druhů a přes 1000 odrůd tohoto ovoce. Není znám jeho přesný původ, ale má se za to, že mango pochází z jižní a jihovýchodní Asie. V Indii, Barmě, na Srí Lance, v Pákistánu a Bangladéši byly nalezeny fosilie staré 25 až 30 milionů let. Název ovoce pochází z malajálamského manga, které si později portugalští obchodníci upravili na manga.

Mango výtečným zdrojem vitamínů A, C, beta karotenu, draslíku a vlákniny. Obsahuje málo tuku a sodíku. Plody jsou různé barvy, velikosti i tvaru. Největší plody mohou vážit až 2 kg. V Asii se využívá i zelených mang k různým kulinářským účelům. Nejlépe je ale nechat ovoce dozrát při pokojové teplotě, až bude měkké. Kromě přímé konzumace čerstvých, zralých plodů se hodí například jako příloha k masům a omáčkám.

Zdroj: článek Ovoce mango

Rakovina jazyka podle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že jazyk je svalový orgán nacházející se v ústní dutině. Jeho sliznice je kryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem, jehož četné výběžky (papily) dodávají jazyku zvláštní matný vzhled. U člověka jeho velká ohebnost ve spojení s jeho přesným řízením umožňuje vytvářet širokou škálu zvuků, čehož lidé využívají při mluvení lidskou řečí. Svaly jazyka tvoří celou hmotu jazyka a dají se rozdělit na vlastní svaly jazyka (intraglosální) a vnější svaly jazyka (extraglosální). Často se tvrdí, že se jedná o nejsilnější sval v těle, ničím to však není podloženo. Kromě toho, že neexistují objektivní kritéria, podle nichž by se síla svalu dala měřit, jazyk ani není jen sval, obsahuje také mnoho chuťových receptorů, zvaných chuťové pohárky. Člověk rozlišuje čtyři základní chutě: sladkou, slanou, kyselou a hořkou. V dnešní době je uznávaná i další, to znamená pátá chuť – umami. A hovoří se o dalších.

Zdroj: článek Rakovina na jazyku

Dimexol

Dimexol patří mezi běžně užívané léky v neurologii a ortopedii. Účinnou sloučeninou léku je droga mephenoxalonum. Mefenoxalon účinkuje na centrální nervový systém a pomáhá uvolňovat stahy kosterní svaloviny (myorelaxační efekt).

Dimexol se používá zvláště při bolestech zad, které jsou způsobeny nadměrně staženými svaly, nejčastěji jde o bolesti krční páteře. Lék je v takovém případě vhodným doplňkem k masážím a rehabilitačním cvičením.

Vyrábí se ve formě 200miligramových tablet a u dospělého člověka se většinou předepisují 1–3 tablety denně.

Dimexol má jen málo nežádoucích účinků, u některých lidí byly po jeho nasazení popisovány bolesti hlavy, ospalost a trávicí obtíže (nechutenství, plynatost, bolesti břicha, pálení žáhy a jiné).

Wikipedie se o tomto léku nezmiňuje.

Zdroj: článek Lék na uvolnění svalů zad

Co o nich říká Wikipedie

Řečík pistáciový (Pistacia vera), také zvaný pistácie pravá, je strom z čeledi ledvinovníkovité, jehož původní oblast rozšíření je ve Střední Asii a na Blízkém východě. Pěstuje se pro oříšky, které známe pod názvem pistácie. Pistácie lze konzumovat čerstvé, pražené anebo jako součást různých potravin, například pistáciová zmrzlina, lokum nebo salám Mortadella. Mezi tři největší producenty pistácií patří Írán, Spojené státy (Centrální údolí) a Turecko. Dále se pěstuje například v Číně, Sýrii a Řecku. Jak je z oblastí pěstování zřejmé, pistácii nejlépe vyhovuje suché až polopouštní subtropické klima. Vrcholu produkce dosahují stromy asi ve 20 letech a jsou zastřihovány kvůli snadnější sklizni. Nejrozšířenějším kultivarem je „Kerman“.

Při nevhodném zpracování nebo uskladnění mohou pistácie obsahovat jedovaté aflatoxiny, produkované především plísněmi rodu Aspergillus, které jsou známé jako silné karcinogeny. Kvůli vysokému obsahu tuků a nízkému obsahu vody jsou pistácie při přepravě ve velkých objemech náchylné k samovznícení, proto je třeba při přepravě pistácií v lodní dopravě dodržovat zvláštní pravidla.

Zdroj: článek Pistácie

Khaki, nebo kaki?

Wikipedie uvádí, že kaki (někdy také tomel nebo churma) je plod ovocného stromu tomelu japonského (Diospyros kaki) z čeledi ebenovitých. Botanický název druhu (Diospyros) znamená "Diovo ovoce". Pro kaki se používá mnoho názvů, mimo výše uvedené například kakichurma, anglicky nebo německy též asijský nebo japonský persimmon, šaronské ovoce, korejské mango, medové jablko nebo čínská švestka. Sharon fruit je obchodní značka pro ovoce, které se nechává dozrát uměle pomocí chemických látek. Plody mají jasně oranžovou barvu, tvarem připomínají pomeranč nebo rajče (jiný kultivar) a dorůstají do průměru 5 až 8 cm. Toto exotické ovoce je chutné jen dobře vyzrálé, má specifickou sladkou chuť (něco mezi broskví a melounem s nádechem vanilky). Málo zralé plody a zejména slupka mají svíravou trpkou chuť způsobenou vysokým obsahem taninů.

Termín khaki pochází z hindského slova, které znamená: zemitá, prašná. Jedná se o barvu, která se používá zejména pro maskování, a to nejčastěji v armádě. Poprvé byla použita roku 1848 v Indii. Vzniká mísením zelené a hnědé barvy.

Zdroj: článek Jak se jí kaki ovoce

Krční tepny

Mozek je bohatě prokrvený orgán, ve kterém se nachází hustá síť drobných tepének. Celkově je však krev k mozku přiváděna pouze dvěma páry tepen – dvěma relativně povrchově uloženými vnitřními krčními tepnami (karotické tepny či karotidy) a dvěma hluboko uloženými vertebrálními tepnami, které vstupují k mozku podél páteře.

Wikipedie uvádí, že krkavice (latinsky: arteria carotis), též karotida či přesněji společná karotida (arteria carotis communis), je největší krční tepna. Levá společná karotida (carotis communis sinistra) vychází přímo z oblouku aorty, pravá společná karotida (carotis communis dextra) ústí z hlavopažního kmene. Proto je pravá karotida kratší, a to právě o délku hlavopažního kmene.[1] Krkavice zásobuje krví velkou část mozku, hlavy a krku.

Obě společné krkavice stoupají podél boků průdušnice a jícnu a za štítnou žlázou. V oblasti za horním okrajem štítné chrupavky se dělí na karotidu zevní (arteria carotis externa) a na karotidu vnitřní (arteria carotis interna). Zevní karotida zásobuje především oblast krku a hlavy vyjma mozku. Vnitřní karotida vstupuje do lebeční dutiny a zásobuje velkou část mozku a oko.

Krkavice slouží velmi často k měření pulzu, lze jej nahmatat po stranách hrtanu, zjišťuje se obvykle u lidí v hlubším bezvědomí nebo u lidí v kritickém stavu, kde je pulz na zápěstní tepně slabý nebo nehmatný.

V medicíně se může dále používat pro zjištění proudění krve v tepně pomocí Dopplerova ultrazvukového průtokoměru (doppleru) – tento přístroj využívá ultrazvuku k měření krevního tlaku a průtoku. Používá se na tepnách krku a dolních končetin většinou k zjištění průchodnosti tepny.[1]

Zde můžete vidět obrázek krkavice.

Zde můžete zhlédnout videozáznam operace krkavice.

Zdroj: článek Ucpávání krčních tepen

Kyretáž na Wikipedii

Wikipedie uvádí, že kyretáž neboli výškrab je krátký operační zákrok v oboru gynekologie, jehož podstatou je částečné odstranění děložní sliznice s pomocí kyrety a při kterém dojde k vyčištění dutiny děložní. Mimo jiné se jedná o dnes již jen řídce používaný způsob provedení interrupce. Zároveň může být kyretáží získaná tkáň zkoumána při dalším určování zdravotního problému.

Před zákrokem bývá nejprve roztaženo děložní hrdlo. Samotný zákrok se nejčastěji provádí v České republice v celkové anestezii, v mnoha zemích dostává pacientka na výběr z více druhů anestezie (epidurální, lokální).

Výkon se užívá terapeuticky k zástavě silného menstruačního krvácení, ale také diagnosticky při nejasném nálezu (podezření na polyp, myom nebo nádor) v dutině děložní, nebo při odstranění nežádoucích zbytků po porodu/potratu v dutině děložní. Výkon může být součástí hysteroskopie.

Získaný materiál se odesílá k histologickému vyšetření.

Bezpečnější alternativou kyretáže je hysteroskopie. Při hysteroskopickém výkonu jsou totiž veškeré úkony prováděny pod kontrolou zraku.

Dříve byla kyretáž známa především jako metoda chirurgické interrupce. Dnes je již Světovou zdravotnickou organizací (WHO) doporučována spíše vakuumaspirace nebo nechirurgické metody interrupce.

Tento výkon má díky pokrokům v medicíně minimum komplikací. Mezi komplikace kyretáže se řadí ty, které souvisejí s výkonem samotným – proniknutí kyrety dutinou děložní, silné krvácení, operace může být znesnadněna nitroděložními srůsty (Ashermanův syndrom). Není-li taková komplikace řešena, může to v budoucnu zvyšovat například pravděpodobnost mimoděložního těhotenství. Jedním z rizik je také možné proděravění dělohy, které může být nutné řešit pomocí laparoskopického zákroku. Další komplikace mohou být spojené s celkovou anestezií.

Zdroj: článek Kyretáž děložní sliznice

Co o něm říká Wikipedie

Pochází z dávnověku (selinon, se-ri-no). Celerová nať může pocházet ze dvou variant celeru: v Česku ze známého celeru bulvového, nebo naťového, který se pěstuje v západní Evropě, Asii i Americe. Celer ve svých básních zmiňuje už Homér, ale znali jej už ve starém Egyptě. Řekové a Římané znali i odrůdy naťové a jemné odrůdy řapíkové, jejichž listové řapíky přihrnovali zeminou, aby k nim nemohlo světlo a zůstaly bílé. Tehdy byl celer symbolem smutku a smrti. Byl zasvěcen bohům podsvětí, pojídán na pohřebních hostinách a ve věncích pokládán na hroby. Ve středověku ho zahradníci pěstovali k použití do polévek, pod hovězí pečeni či do salátu. V Evropě se začal pěstovat až po třicetileté válce. V Čechách se celer definitivně ujal až ve druhé polovině 19. století. Řapíkatý celer se anglicky nazývá celery.

Klady konzumace:

• má mnohem více vitamínu C než například citrusy;
• je skvělým zdrojem B-komplexu;
• z vitamínů v něm najdeme také vitamíny A, K a E;
• z minerálů můžeme získat největší množství fosforu, ale také naše tělo obohatí o vápník, draslík a zinek;
• pomáhá tělu zbavovat se škodlivých toxinů;
• najdeme v něm apigenin, flavonoid, který brání růstu nádorů;
• má vysoký obsah nerozpustné vlákniny a málo kalorií, takže je tím nejlepším jídlem pro ty, kdo chtějí zhubnout (hrnek celeru obsahuje 1,5 g nerozpustné vlákniny);
• povzbuzuje metabolismus a zároveň například odstraňuje nadbytečnou kyselinu močovou;
• pomáhá při trávení a je velmi prospěšný pro ty, kdo mají časté problémy se zácpou.
• je močopudný, zlepšuje práci ledvin a pomáhá naší psychice v boji se stresem;
• podporuje tvorbu žluči, ale zároveň chrání před vznikem žlučníkových kamenů;
• podporuje činnost pohlavních žláz;
• zřejmě snižuje i tlak a cholesterol, ale v současné době ještě probíhají klinické studie, které by tento fakt potvrdily.

Zdroj: článek Řapíkatý celer

Co říká o rýmovníku Wikipedie

Rýmovník je rostlina z rodu teplomilných bylin z čeledi hluchavkovitých. Vyskytuje se převážně v Africe, na Madagaskaru, v jižní Asii a na ostrovech Pacifiku. Charakteristickými znaky jsou výška okolo metru, lodyha s čtvercovým průřezem, oválné zoubkované „chlupaté“ listy a bleděmodrá nebo nafialovělá barva květů.

Latinský název je Plectranthus, v ČR mu vedle rýmovníku říkáme také molice nebo mexický eukalypt. Je to velice nenáročná rostlina, za dostatek světla a mírnou zálivku se vám odvděčí hned několikanásobně.

Při rýmě a nachlazení se doporučuje inhalovat aromatické látky z pár lístků rozlámaných v ruce. Pomáhá i astmatikům. Při vysokém tlaku, cholesterolu a srdečních potížích se doporučuje pít odvar z 1 listu na 1 hrneček. Výluh mírně dezinfikuje, léčí i drobné ranky a spáleniny. Příjemné mírné aroma této rostliny odpuzuje hmyz, takže se často používá i jako odpuzovač komárů, much a molů. Voní jako meduňka s mátou dohromady, možná trochu připomíná kafr. Má velmi silné dužnaté listy, které prakticky nelze usušit, i po utržení jsou stále svěží a vlhké.

Rýmovník je na pěstování velmi nenáročná rostlina. Měli bychom mu dopřát dostatek světla, ale zároveň ho chránit před ostrým poledním sluncem. Zalévat bychom ho měli opravdu s mírou, zvláště v zimě. Uškodit mu lze přelitím nebo průvanem či přísunem mrazivého vzduchu při větrání. Na jaře nezapomeňte rostlinku přesadit, občas ji přihnojte a několikrát do roka zaštípněte, aby si udržela pěkný tvar. Rozmnožovat ji můžete řízky, které zapícháte do písčité zeminy a přikryjete sklenicí. Nebo můžete zkusit výhonek nechat pustit kořínky ve vodě. Rýmovník má malé nenápadné kvítky, které se objeví v zimních měsících na velice krátkou dobu (zhruba na týden). Zkušení pěstitelé doporučují květy včas odstřihnout.

Zdroj: článek Rýmovník - využití