Alternativa k Warfarinu
NOAC jsou považovány za léky nové generace se specifickými a selektivními účinky. Mezi NOAC se řadí dabigatran (Pradaxa), rivaroxaban (Xarelto) a apixaban (Eliquis). Zmíněné nežádoucí účinky jsou většinou u těchto nových tabletových léků na ředění krve, jako je Pradaxa, Xarelto a Eliquis, eliminováy. Tyto moderní léky (nový lék místo Warfarinu) se v dnešní době mohou podávat u všech indikací jako Warfarin, zdravotní pojišťovny je však plně hradí pouze v určité situaci. 100% náhrada za Warfarin není. Ostatní léky včetně heparinu fungují na jiném mechanismu účinku.
Zdroj: Lék warfarin
Diskuze
V diskuzi ZKUŠENOSTI S WARFARINEM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Květa.
mám velmi špatné zkušenosti s tímto lékem,nikdo na to nechce slyšet.Protože se bráním,byla mi nabídnuta možnost vyměnit za NOAC,na který je ovšem velký doplatek,který mi výše mého důchodu neumožňuje.V mém okolí byl lék změněn třema známým/bez problémů a bez doplatků/.Co dělám špatně,ptám se a na koho se obrátit.
S díky.K
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: diskuze Zkušenosti s warfarinem
Proč se tak často používá Warfarin
Warfarin je nejčastěji předepisované antitrombotikum, používané v mnoha oborech. Velmi často se s ním setkávají ve svých ordinacích i praktičtí lékaři. Warfarin je lék srovnatelně účinný a bezpečný s NOAC. Je však třeba se pacientům věnovat, dávku léku individuálně titrovat podle hodnot INR, sledovat interakce s jinými farmaky, nemocné edukovat a motivovat, aby léčbu Warfarinem dodržovali. Warfarin se podává tehdy, kdy je nutné snížit krevní srážlivost. Warfarin se podává u některých poruch srdečního rytmu, jako je fibrilace síní. V srdci by u těchto poruch rytmu mohla vzniknout krevní sraženina a odtud dojít tepnami do mozku za vzniku ischemické mozkové mrtvice. Warfarin tvorbě sraženiny zabrání. Dalšími indikacemi pro nasazení Warfarinu jsou stavy po implantaci mechanické umělé srdeční chlopně. Na mechanické srdeční chlopni by se mohly tvořit krevní sraženiny. Warfarin to opět vyřeší. Warfarin se podává i u hluboké žilní trombózy dolních končetin a jako prevence i léčba plicní embolie.
Hlavní nevýhodou Warfarinu, kterou pacient vnímá jako nejvíce nepříjemnou, je nutnost chodit na pravidelné kontroly INR. Je třeba nemocnému vysvětlit, že díky těmto kontrolám má jistotu, že je léčen bezpečně. Příliš nepomáhá ani cena Warfarinu. Tím, že se jedná o lék levný a relativně starý, který mohla užívat v rodině i předcházející generace, nejsou pacienti přesvědčeni o tom, že je dostatečně účinný. V tomto případě někdy pomůže, když lék předepíše specialista. Někteří pacienti přicházejí s informací, že existují nové, účinnější a bezpečnější léky, při jejichž užívání se nemusí chodit na časté kontroly a sledovat jídelníček. Není to zcela pravda. Ne pro každého jsou NOAC vhodná, i ona mají vedlejší účinky a vynechání dávky při špatné adherenci způsobí větší problém. Pokud terapeutické hladiny Warfarinu nekolísají, není důvod ke změně. U většiny pacientů se daří v případě čtyř kontrol z pěti držet hladinu Warfarinu v terapeutickém rozmezí. Pokud ale hladiny kolísají nebo má nemocný obtížně dostupnou lékařskou péči, je možné na NOAC přejít. Jestliže je důvodem jen to, že nemocní chtějí mít léčbu pohodlnější, mohou si NOAC zaplatit. NOAC však nejsou vhodná pro pacienty, u jejichž diagnózy nebyl ověřen účinek. Největší skupinu těchto nemocných tvoří pacienti s umělými chlopněmi. Dále se NOAC nedoporučují podávat pacientům se selháním ledvin. U dabigatranu je hranice poklesu glomerulární filtrace pod 30 ml/min, u xabanů 15 ml/min.
Zdroj: Lék warfarin
Náhrada místo Warfarinu
Pro některé pacienty není prý pro jejich zdravotní stav a onemocnění vhodná náhrada.
Stejně jako warfarin předepisují na srážlivost krve lékaři i také heparin, ten si ale musí pacient píchat injekcí do podkoží v předepsaných časových intervalech. Existují ale již i nové antikoagulační léky, které jsou pacientovi podávány perorálně. Řadí se sem léky označované zkratkou NOAC obsahující účinné látky rivaroxaban, apixaban a dabigatran (například radaxa, Xarelto, Eliquis, Lixiana). Jejich další výhodou je, že lékař může tyto léky předepsat pacientovi rovnou bez toho, aby musel kontrolovat hladinu léku (na rozdíl od warfarinu). Podle lékařů jsou navíc tyto léky i účinnější než warfarin a heparin a navíc mají menší vedlejší účinky. Jejich velkou nevýhodou je ale stále velmi vysoká cena (měsíčně zhruba 2 000 Kč).
Zdroj: Nežádoucí účinky Warfarinu
Optimální hodnota INR při léčbě Warfarinem
Titrace dávky probíhá dle výsledků INR (International Normalized Ratio). U zdravého jedince neléčeného antivitamínem K je normální hodnota INR 0,8 až 1,2. Optimální terapeutická hodnota je 2–3 při středním riziku trombotické příhody, respektive 2,5–3,5 při riziku vysokém. Při léčbě Warfarinem je třeba si dát pozor na faktory ovlivňující odpověď na Warfarin, jako je příjem vitamínu K v potravě a užívání některých léků, především nesteroidních antirevmatik, která efekt Warfarinu zvyšují. Lékař by měl také kontrolovat adherenci k léčbě. Co se týká diety, pacient by měl mít poměrně vyrovnaný příjem vitamínu K, aby nedocházelo k velkým výkyvům. Vyšší přívod jeden den by měl být kompenzován nižším přísunem v den další. Respektují se přitom dietní zvyklosti nemocného. Dále si musíme uvědomit, že vitamín K je i v mase a velmi záleží na tom, zda bylo zvíře, z něhož maso pochází, krmeno zelenou stravou nebo granulemi. V létě mají zvířata v mase několikanásobně více vitamínu K než v zimě. Proto nepřekvapí, že někteří nemocní budou v létě potřebovat dávku Warfarinu snížit. Výhodou Warfarinu je, že se na rozdíl od NOAC antikoagulační efekt rutinně sleduje a dávka upravuje. Hodnoty INR nižší než 2 signalizují zvýšené riziko tromboembolie, hodnoty INR vyšší než 4 představují zvýšené riziko krvácení. Kontrola terapie Warfarinem by se měla považovat za přednost, protože je jistota, že je pacient dobře léčen. Účinná léčba Warfarinem tedy spočívá v nalezení rovnováhy mezi rizikem krvácení a trombózou.
Zdroj: Krevní kvik hodnoty
Hluboká žilní trombóza
Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolních končetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.
Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolních končetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.
Příznaky
Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.
Jak postupovat
Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolních končetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.
Léčba
V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.
Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.
Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.
Antikoagulační léčba
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Lokální trombolýza
Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.
Kavální filtry
Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.
Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.
Zdroj: Trombóza dolních končetin
